Srandy a projekty

Konstrukce lodi

V roce 1909 zahájila loděnice Harland&Wolff v Belfastu stavbu zaoceánského parníku Titanic, objednaného společnosti White Star Line. Titanic byl spuštěn na vodu dne 31. května 1911 a 10. dubna 1912 se vydal na svou první plavbu.

Dlužno poznamenat, že Titanic nebyl jedinou obří lodí této doby. Spolu s ním byly navrženy a realizovány také dvě sesterské lodě Titanicu. První byla Olympic a druhá Gigantic. Olympic se s úspěchem plavila po Atlantiku za světové války, Gigantic, později přejmenovaný na Britannic byl potopen německou minou v roce 1916.
Parametry lodi:

• Délka 269 m
• Šířka 28,5 m
• Výška 53,5 m
• Ponor 10,5 m
• Výtlak 53 200 tun
• Šrouby
• • 2 krajní o hmotnostech 38 tun
  • 1 střední těžký 22 tuny
• Rychlost 23 - 25 uzlů (převod: 10 uzlů = přibližně 18,5 km/hod)
• Stroje
• • 2 čtyřválcové pístové parní, trojčinného expanzního typu
  • 1 nízkotlaká parní nereverzibilní turbína

Výkon 50 000 - 55 000 koní

Loď měla celkem 9 palub. Nejvyšší z nich byla člunová s 20 záchrannými čluny, dále následovalo 7 palub označené DECK A - G , kde se vyskytovaly ubytovací prostory pro cestující a posádku, dále společenské místnosti jako jídelny, kuřárny, tělocvičny a skladovací prostory. Nejníže bylo dvojité dno. V první části byly sklady pošty, strojovny a druhá část bylo již samotné dno. Loď byla rozdělena na 16 vertikálních vodotěsných komor, které byly rozděleny ocelovými přepážkami. To mělo zajistit udržení loďi, kdyby došlo k čelnímu střetu a následně k zaplnění max. 4 komor.

Loď měla 4 zkosené komíny - tři od kotlů a čtvrtý sloužil jako ventilátor. Na palubě byly dva stožáry. Na předním z nich byl uložen strážní koš pro hlídku.

Celková kapacita byla 3547 osob: cestující I. třídy 905, II. třída 564, III. třída 1134 a posádka 944. Cena lístku pro I. třídu byla tehdy 870 liber (v přepočtu dnes asi 42000 Kč).

Posádka a cestující

• Kapitán E. J. Smith
• Důstojníci
• • H. T. Wilde (zástupce kapitána)
  • W. M. Murdoch (první)
  • Ch. H. Lightoller (druhý)
  • H. J. Pitman (třetí)
  • J. G. Boxhall (čtvrtý)
  • H. G. Lowe (pátý)
  • J. P. Moody (šestý)
• Telegrafisté
• • Jack Philips
  • Harold Bride
• Kormidelníci
• • R. Hitchens
  • A. Ollivier

V Southamptonu se na "plovoucí palác" nalodilo celkem přes 2100 osob - od posádky až po cestující první, druhé a nakonec i třetí třídy. Cíl trasy byl New York. Cestou se Titanic ještě zastavil v přístavech Cherbourg a Queenstownu, kde přistoupili další. Celkový počet lidí na lodi před katastrofou je uváděn 2228 lidí. Titanic po vyplutí z Queenstownu (dnes se ten přístav jmenuje asi jinak) se vydal po tzv. "severní trase" směrem k New Yorku.

Varování před ledovci

Onu mrazivou neděli přijal telegrafista lodi po 9. hodině ranní od dalších lodí plujících do Severní Ameriky stejnou trasou asi šest varování před výskytem ledových hor. První depeše byla z parníku Caronia pro kap. Smitha, odpoledne druhá z lodi Baltic byla předána J. B. Ismayovi - generálnímu řediteli společnosti White Star Line. Ten si ji přečetl a beze slov ji dal do kapsy. Další zpráva byla hlášena onoho dne ve 21.40 z lodě Mesaba . Hlídky byly sice upozorněny na možné výskyty ledových polí, ale toho večera zahlédnuty nebyly. (Hlídky neměly dalekohledy!)

Byla krásná, jasná noc, absolutní bezvětří. Jediné, co mohlo trochu poukazovat na výskyt ledovců byla skutečnost, že teplota vody z 8 stupnů postupně klesla až na nulu a s teplotou vzduchu to nebylo o nic lepší. Titanic však ani nezpomalil, ani nezměnil směr. Plul rychlostí 22 uzly. Většina pasažérů odpočívala po večeři, cestující 2. a 3. třídy zpívali náboženské písně a nikoho z nich vůbec nenapadlo, že do pěti hodin bude loď na dně Atlantiku.

Neděle, 14. dubna - po 23. hodině

Asi ve 23.35 hlídka (R. R. Lee, F. Fleet) zahlédla 0,5 míle před lodí temný předmět. Fleet třikrát trhnul provazem zvonu a telefonoval na můstek. První důstojník Murdoch přikázal "docela vpravo" a "plnou parou vzad". Mělo se tedy stát to, že se záď začne podle kormidla stáčet doprava a příd tímpádem doleva. Nicméně manévrovatelnost lodi nebyla úplně nejlepší, protože parní turbína nebyla reverzibilní, střední šroub musel nejdříve zastavit a teprve potom nabrat zpáteční směr. To proces otáčení doleva zpomalilo. Nicméně, když se loď konečně začala stáčet doleva, zdálo se, že mine ledovec o vlas, Fleet vydechl úlevou - avšak předčasně.

Na palubu začaly padat kusy ledu a mezitím plovoucí hora ledu prořezávala do pravého boku trhlinu dlouhou 90 metrů. Loď zastavila. Důstojník William Murdoch nechal okamžitě zmapovat stav lodi a rozsah škod. Většině pasažérů připadala srážka jako pouhé ťuknutí, někteří nezpozorovali ani to.

Pánové Smith, Ismay a hlavní konstruktér lodi Thomas Andrews se sešli, aby se poradili. Andrews odhadoval, že Titanic se může na hladině udržet hodinu, maximálně dvě.

Ve 23.50 přijal telegrafista Phillips od důstojníka Boxhateho papírek s aktuálními souřadnicemi a začal vysílat tísňová volání: MGY (kód Titaniku) a následně CQD (i když v roce 1906 byl v Berlíně schválen tísňový signál SOS). Signál zachytila loď Carpathia , která byla od Titaniku vzdálena asi 4 hodiny plavby. Nicméně nabrala kurs k Titaniku, rychlost byla zvýšena ze 14 uzlů na 17. Další lodí, která zachytila tísňové volání byl Californian , který neodpovídal.

Po půlnoci

Asi 25 minut po půlnoci dostala posádka příkaz připravit všechny záchranné čluny. V nejlepším případě mohly pojmout asi 1180 lidí, což bylo o necelou tisícovku méně, než byl celkový počet pasažérů. Zmatek postupně sílil, cestující nebyli vůbec poučeni, jak se mají v takovéto situaci chovat - nikdo totiž nepředpokládal, že by Titanic bylo někdy nutné nouzově opustit.

Ve zmatku byl první člun o kapacitě 65 osob spuštěn pouze s 28 a druhý o kapacitě 40 lidí pouze s 12 lidmi. V 1.40 začali nastupovat muži, kdy se už zdálo, že žádné ženy a děti na palubě nejsou. Ukázalo se však, že po chvíli vyběhly z nejnižších palub právě mnoho žen a dětí, které na člunovou palubu nepustili a mnozí ani netušili, co se vlastně děje. Mezitím se příď lodi stále potápěla, postupně byly zatopovány komory a paluby od přídě směrem k zádi.

Ve 2.15 měly být spuštěny 2 poslední skládací čluny, ale Titanic byl už natolik nakloněný a z větší části pod vodou, že spustit čluny se nepodařilo. Pak se uvolnil jeden z kotelních komínů, následovalo přelomení lodi, kde úplně zatopená příď pod tíhou vody začala klesat ke dnu. 70 stupnů nakloněná záď se svezla zpátky na hladinu. Po chvíli se začala zvedat až téměř do kolmé polohy, kde v jednom okamžiku stagnovala jako houpající se korek na vodě (20 sec) a po té zmizela pod hladinou. Stalo se tak ve 2.20. O 10 minut později obě části lodi stanuly na dně oceánu v hloubce asi 3800 metrů.

Pondělí ráno

Asi o tři a půl hodiny, kolem 6. hodiny ranní, dorazil na místo neštěstí parník Carpathia, který na palubu naložil trosečníky. Kapitán lodi dále hledal těla obětí, ale žádná nenašel. (O pár dnů později jedna kabelová loď vylovila z moře přes 300 mrtvých těl)
Katastrofu přežilo celkem 705 lidí - zachránilo se 338 můžů, 316 žen a 51 dítě. Mezi ty, kteří nepřežili, byli kapitán Smith, konstruktér lodi Andrews a telegrafista Phillips. Parník Carpathia doplul do New Yorku 18. dubna.

Více než 1500 mrtvých

Ve vodách Titaniku nalezli smrt 1523 lidé. Titanic, který se potopil asi 580 km jihovýchodně od New Foundlandu brázdil vody přesně 4 dny, 17 hodin a 20 minut. O neuvěřitelné katastrofě informovaly noviny ve zvláštních vydáních a to nejen v Anglii či ve Spojených státech, ale na celém světě. (V USA to byly např. Daily Graphic, u nás Lidové noviny) První zádušní mše se konala 19. dubna 1912 v katedrále sv. Pavla v Londýně.

Vrak Titanicu

Vrak Titanicu byl objeven až téměř o 3/4 století po katastrofě. Brzy ráno 1. září 1985 začalo podmořské plavidlo Argo snímat trosky Titanicu. Expedice objevila dvě části plavidla ležící na mořském dně asi 650 metrů od sebe. Dr. Robert Ballard, šéf expedice, se cítil, jako kdyby otevíral faraonovu hrobku.

O rok později jiná expedice pořídila detailní fotodokumentaci vraku a získala i snímky luxusních předmětů - nádobí, láhve vína - vše v perfektním stavu. Nikdo však nenašel trhlinu, která ono potopení způsobila.

Titanic a dnešek

Dnes se lidé k této nejděsivější námořní katastrofě stále vrací. Inspiruje mnoho literárních tvůrců, ale i filmaře. Jedna z prvních povedených filmových verzí Titanic je z roku 1953, kdy jeho tvůrci získali Oscara za scénář. Od té doby vznikala řada filmů a seriálů, jenom mi dovolte připomenout nejposlednější dílo - film režiséra Jamese Camerona, který už běží od začátku února 1998 i v našich kinech a může se pochlubit 4 zlatými glóby a 11 Oscary.

Titan - předtucha nabo náhoda?

Ještě mi dovolte se vrátit na přelom 19. a 20. století. V roce 1898 vydal málo známý autor delší povídku, v níž líčil srážku fiktivní lodi Titan s obrovským ledovcem. Kniha s názvem Marnost bohužel nezískala větší ohlas. Podobnost se ztroskotáním Titanicu je velmi nápadná. Teprve po skáze Titanicu tato kniha vešla ve známost jako úkaz pozoruhodné předtuchy.

Tabulka hrubého srovnání lodí Titan a Titanic: